O osobnej histórii

14. srpna 2014 v 13:07 | Yossariana |  "Y" denníček
V poslednej dobe spochybňujem mnohé z vecí, ktoré som pokladala za jednoznačné. Týka sa to teda hlavne stereotypov lásky. Celý život som si myslela, že bývalý partneri sú pre mňa výhodou v rámci ďalšieho vzťahu, že som sa na bývalých vzťahoch naučila, ako tú zlepenicu citov dvoch rozdielnych ľudí lepšie a úspešnejšie zvládať. Tento týždeň som sa ale zahryzla do knihy, ktorá je sama o sebe akousi analýzou lásky ako takej. Volá sa Záhir a je od všeobecne známeho spisovateľa Paula Coelha. S mnohými vecami v tej knihe nesúhlasím, celkovo chápem lásku trošku inak a na rozdiel od autora považujem za cieľ lásky nájdenie harmónie. Napriek všetkým mojim výhradám sa neviem odosobniť od jedného dialógu, ktorý sa v knihe odohral. Odznelo v ňom, že nás bývalé lásky nijak extrémne nevyškoľujú, naopak sú zdrojom obáv zo zlyhania.


Nie je to naozaj tak? Keď si spomeniete na Vašu prvú lásku, bola úplne iná ako tie po tom. Bola čistá, oslobodená od zlyhaní, bolo to len o cite, ktorý v nás vznikol práve v tej chvíli, prvý raz tak intenzívne, otvoril v nás nové zákutia. U mňa to netrvalo dlho, ja som človek zvláštny a už vtedy som cítila, že potrebujem zažiť viac. Napriek tomu som sa od vtedy nedokázala tak hlboko ponoriť do milovaného človeka a do seba samej, od vtedy si nechávam otvorené zadné dvierka, veď štatistika jasne nefandí vzťahom.


Je zaujímavé zamyslieť sa, či sa dá zabudnúť na osobnú minulosť a milovať zas ako prvý krát. Čo je nutné pre to urobiť? Zatiaľ si na tieto otázky neviem odpovedať a je to škoda. Dúfam, že vy milujete celými vašimi osobnosťami, tak ako sa patrí.

S láskou,
-Y-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aerosol Aerosol | Web | 15. srpna 2014 v 14:10 | Reagovat

Nuž, niečo pravdy na tom naozaj bude, s rozchodmi totiž prichádza vina z toho, že som danému človeku ublížila, a s novými známosťami prichádza strach, že ublížim aj im. Napriek tomu sa ale z tých vzťahov cítim poučená a v niektorých veciach, v ktorých som robila chybu, si uvedomujem postupný progres.
Neviem, či a ako sa dá zabudnúť na osobnú históriu, no myslím, že netúžim až tak milovať ako po prvýkrát. Bola to nesmierne naivná a slepá láska.

2 Yossariana Yossariana | E-mail | 16. srpna 2014 v 13:22 | Reagovat

[1]:Krásne si to zhrnula a musím súhlasiť. Ja som skôr ale myslela zbaviť sa tých pocitov strachu z opätovného neúspechu, ktorý mňa osobne dokáže veľmi brzdiť. Tak či tak sú to len úvahy :) (zatiaľ)

3 homoleninus homoleninus | Web | 22. srpna 2014 v 19:09 | Reagovat

Myslím, že s každým novým člověkem přichází nová naděje.
Strach z dalšího neúspěchu sem měla jednou jedinkrát a to tehda, kdy sem stála na hranici "dát se opět dohromady s bývalým nebo ne?". Zastávám totiž názor, že pokud bych se měla vrátit, tak už napořád.
Jistěže je u mladého člověka větší riziko neúspěchu. Pořád máme dost času a tak kolikrát není v úvaze o vztahu myšlenka na budoucnost. Necháme se omotat kouzlem okamžiku, kterej v budoucnu nemusí dělat dobrotu. Dospělí by o tomhle měli přemýšlet spíš. A kdo uspěchá lásku, často z ní má následky v podobě dětí a od těch už se přece jen tak odejít nedá. No...to sem asi úplně odbočila od tvojí myšlenky.

Jednoduše, neměj obavy. Noví lidi sou šancí k novým směrům. A pokud si za tím směrem stojíš, proč se zdržovat?

4 Kika Kika | E-mail | Web | 14. října 2014 v 17:25 | Reagovat

Asi jsem zvláštní člověk, ale mám pocit, že do každého dalšího partnera jsem byla zamilovaná víc než do toho předchozího (první láska nebyla čistší než druhá, třetí, čtvrtá..) a o to víc  to pak vždycky bolelo. Knihu jsem nečetla, možná si ji přelouskám - pokud bude tenka jako obvykle tak i dnes večer - ale možná něco na tom pocitu selhání a svázání bude, protože kdyby moje zamilovanost byla stejná jako do partnera bývalého, nešla bych do toho. Bála bych se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama